Tento projekt pro mě přinesl spoustu změn. Od života ve městě s přibližně 250 000 obyvateli po život na vesnici, kam se jdete projít a nikde nikdo. Od celodenního pobytu ve škole až po získávání zkušeností neformálním způsobem skrze aktivnější každodenní život. A miluji to. Cítím se méně ve stresu, mám pocit, že dělám, co chci, že mi práce přináší potěšení a získávám znalosti ve většině praktických aspektů.
Dobře, ale co se učím v praxi? Už vím, jak se vyrábí mýdlo (samozřejmě nějaké základy), umění kombuchy a další fermentace, jaké houby můžu sbírat v našem lese (i když bych neriskovala, že půjdu sama a sním je…), netoxický způsob čištění, jak šetřit vodou, jak dělat klíčky, jak se starat o zahradu, jak sázet stromy a tisíce dalších věcí, protože tady se člověk nemůže nudit. Největší radost mi ale dělá práce na zahradě, ta mi prostě dodává čistou energii. Naučit se nový způsob, jak používat ruce, je prostě úžasné. Zejména proto, že kachny také vytvářejí báječnou atmosféru. Jsou kolem mě pořád. Nejspíše jen hledají slimáky, ale věřím, že jsou tu i proto, že si získávám jejich důvěru tím, že je krmím, měním jim vodu a ujišťuji se, že jsou tak šťastný, jak jen to jde. A i když je někdy těžké jít na zahradu a nechat teplo domova, stojí to za to.
Velkou součástí mého projektu je samozřejmě také objevování toho, co to znamená žít v komunitě. A pro mě jsou to všechny ty malé věci, které vytvářejí velký obraz. Jako mít schůzku jednou týdně, kde se podělíme o to, jak se máme, co lze zlepšit a jak se můžeme vzájemně podporovat. Mít během dne hezké chvíle, jako je hra na nástroje (i když jsem většinou posluchač…) a společné obědy. A prostě si užívat, že jsme spolu, ale stále individuálně. Protože každý zde přináší komunitě něco opravdu jedinečného, a tak se zde každý může cítit vítán. Ale přesto mě při všech těch pozitivních věcech občas přepadají myšlenky, že jsem ztratila rozum, že místo dobrovolnictví v cizí zemi bych měl být na vysoké škole doma. Ale je to součást procesu, procesu honění za svými sny. Takže přeci jen bych neměnila jedinou věc a přijela znovu do Vrábska. Co mohu říct, tak to, že je to tady úžasné…