Kolik vás tu bydlí? Jak dlouho už fungujete?
Na tuto a mnohé základní otázky najdete odpověď v textech “O nás“, “Vize a hodnoty“, “Naše projekty“.
Kolik máte v komunitě dětí?
Jedno malý, jedno prostřední a další dvě prostřední občas
Jste tady v nájmu? Jak jsou vyřešené majetkové poměry?
Ano, platíme nájem. Pronajímáme si část pozemků a nemovitostí jedné majitelky. Ve vizi je jednání o postupném odkupu do společného družstva.
Co kromě nájmu ještě platíte – nějaké příspěvky do společného fondu?
Do společného fondu přispívá každý necelou tisícovku měsíčně. Fond využíváme na potřebné věci, jako investice pro zahradu (sazenice, hadice, kubíkovky), někdy na společné vzdělávání a semináře nebo třeba konzultace s odborníky. Krom toho máme další společné systémy, drobnější fondy má třeba každá enkláva na společné spotřební zboží.
Kde kdo z vás pracuje? Jaký je podíl pracovních příležitostí uvnitř?
Profesní zapojení je různorodé. Někdo pracuje venku – pár lidí v korporátu online, někdo pracuje na částečný úvazek online nebo osobně (architekt, prodavač, psychoterapeut) a někdo má vlastní podnikání (třeba stavba tiny housů Obydlo) nebo e-shop (Ahimsa.land). Taky tu máme kuchařky – ty si vydělávají nejvíc přes léto na různých akcích. Pravdou je, že tu není nikdo, kdo by měl práci na plný úvazek, která by nebyla nijak časově přizpůsobitelná. I kluci co podnikají nebo pracují na full time mají určitou možnost variability.
Kolik času komunita vyžaduje?
Máme dané, že by každý měl odpracovat pro společenství 10 hodin měsíčně. Kromě toho ale mimo léto máme kruhy, které zaberou tři dny v kuse každý měsíc a také pracovní skupiny, které se schází více či méně, aby koordinovaly zahradu, posouvaly změny v prostoru, vnitřní struktuře atd.
Komunita každopádně vyžaduje kousek života každého z nás a skloubit třeba plný úvazek, rodinu a ještě nějaký osobní čas je takřka nereálné.
Jak hlídáte kdo toho kolik udělal? Jak řešíte, aby se někdo necítil blbě, že někdo dělá víc a někdo míň?
V jádru společenství už se známe natolik, že věříme, že každý dělá dostatek. Ve skutečnosti většina z nás dělá víc než deset hodin za měsíc a zkrátka je vidět, že členové tu chtějí být a chtějí pro společenství žít. V minulosti jsme evidovali investovaný čas do Hodinové banky, to nám pomohlo vše v začátku plynule nastavit. Navíc víme, že ne vždy má každý dobré období a potřebujeme i dostatek samoty a klidu.
Evidence hodin je důležitá spíš u nově příchozích nebo u dobrovolníků. S těmi pak probíráme zapojení na koordinačních schůzkách a čekatel má svého patrona. Když cítíme nesrovnalosti, tak to vždy komunikujeme.
Co všechno děláte společně? Máte třeba společná jídla?
To je různé – liší se to i v rámci jednotlivých enkláv. Na statku mívají společná jídla každý den a víc se střídají, na domku si vaří častěji každý sám nebo vaří stále stejná osoba i pro ostatní. Je to tedy variabilní – někdo má svou domácnost a nepřipojuje se k jídlům skoro nikdy, někdo zase je rád, že si může dojít na statek, dát si jídlo a potkat se s lidmi.
Co se týká činností – spíš se v prostoru prolínáme a scházejí se menší skupinky lidí za konkrétním účelem. Všichni dohromady se scházíme jen na kruhy a na sousedské schůzky.
Jaká je míra sdílení osobního prostoru a věcí?
Každý z nás má komfortní míru sdílení někde jinde. Velká část chce samostatný prostor se společným zázemím (tzn sdílení kuchyně a koupelny) a tak to taky je. Pár lidí ale chce mít uplně svoje zázemí i s vlastní sprchou, pračkou atd. nebo ho sdílet jen s pár nejbližšími. Soukromé tu je zatím jen jedno. Naopka zázemí na statku teď využívají i dobrovolníci nebo návštěvy, což je vhodné jen pro ty, kteří nepotřebují tolik klidu a stability a zvládají potkávat cizi lidi s kartáčkem v puse.
Jak moc sdílíte názory, hodnoty a náboženství? Máte nějaké společné prvky, které dodržujete?
Naše hodnoty se můžete dočíst na stránce “Vize a hodnoty“. Už tam je řečeno, že máme respekt k různorodosti. Zároveň je znát, že i mezi námi je nějaká škála společné kultury. Vychází vlastně právě z těch hodnot. Někdo z nás je třeba vegan a někdo jí maso (ale to je opravdu menšina a nejí ho v takové míře jako ve většinové západní společnosti). Z duchovního života máme směsici prvků – na kruzích máme svůj oltářík se svíčkou, občas zapálíme vonnou tyčinku nebo se běžně bavíme o energii v prostoru. Ale spíš si svůj duchovní a seberozvojový směr žije každý sám nebo v menší skupince, jak si lidi ladí. Nejsme meditační centrum, nemáme pravidelné ranní meditace ani řádku Buddhů po prostoru a nejsme ani náboženská sekta. Vyznáváme spíš přirozenost, přírodu, respekt a lidskost.